Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Dolní čelist (lat. mandibula) spolu s ostatními obličejovými kostmi tvoří součást lebky. Dolní čelist je největší a nejsilnější obličejovou kostí; při pohledu shora nebo zespodu má přibližně tvar písmene "U". Středová část dolní čelisti obsahuje dolní zuby a vytváří bradu. Dolní čelist se spojuje s kostí spánkovou a společně tak vytvářejí čelistní kloub. Obrázek: Čelní pohled na lebku dospělého člověka. (Zdroj: LadyofHats, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Human_skull_front_simplified_(bones).svg) Viz také kostra, lebka, obličejové kosti, čelistní kloub.

Čelistní kloub neboli temporomandibulární kloub (lat. articulatio temporomandibularis) je jedním z nejvíce namáhaných kloubů lidského těla. Kromě žvýkání, jež je samo o sobě velmi komplexním pohybem, umožňuje i otevírání a zavírání úst. Je-li jeho pohyblivost omezena, může být obtížné či nemožné ústa otevřít nebo naopak zavřít. V tomto kloubu se spojuje hlavice dolní čelisti s lebkou, konkrétně se spánkovou kostí. Viz také klouby, synoviální klouby.

Horní čelist (lat. maxilla) je párová kost, která spolu s ostatními obličejovými kostmi tvoří součást lebky. Horní čelist tvoří kostěný podklad středové části obličeje a je pevně spojena se všemi ostatními obličejovými kostmi – s výjimkou dolní čelisti. V horní čelisti jsou ukotveny horní zuby. Obrázek: Čelní pohled na lebku dospělého člověka. (Zdroj: LadyofHats, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Human_skull_front_simplified_(bones).svg) Viz také kostra, lebka, obličejové kosti.

Čelist je označení buď pro dolní čelist nebo pro horní čelist. V těchto protilehlých kostěných strukturách jsou ukotveny zuby. Horní a dolní čelist jsou vzájemně spojeny čelistním kloubem. Odvozené přídavné jméno je čelistní.

Osteonekróza čelisti neboli ONJ (zkratka pochází z anglického názvu osteonecrosis of the jaw) je poměrně vzácná, ale závažná komplikace, při níž odumírá část kostních buněk v čelisti i dáseň nad touto oblastí. Navenek se to projeví zejména tím, že odumřelý úsek čelisti zůstane v ústní dutině obnažený. ONJ se vyskytuje především u onkologických pacientů, kteří jsou léčeni bisfosfonáty nebo denosumabem (tyto léky se používají buď k léčbě osteoporózý, nebo při postižení kostí metastázami nebo mnohočetným myelomem). Osteonekróza čelisti vzniká většinou jako nehojící se rána, obvykle po vytržení zubu. Léčba spočívá v odstranění odumřelé části kosti. Obrázek: Pacient dlouhodobě léčený bisfosfonáty ukazuje místo s osteonekrózou dolní čelisti (žlutavě zbarvené ložisko s odkrytou kostí čelisti) po vytržení zubů. Zdroj: Samuel Vokurka: Průvodce postižením dutiny ústní při onkologické léčbě (2. aktualizované vydání). Plzeň, 2021. ISBN: 978-80-905986-3-8 (odkaz vede na PDF soubor na webu mukozitida.cz, 4.6 MB) Viz také osteonekróza, čelist.

Ischemická choroba dolních končetin (ICHDK) je onemocnění tepen dolních končetin, je to jeden z projevů aterosklerózy. Porucha prokrvení (ischemie) končetiny může být akutním stavem (akutní tepenná ischemie končetiny), kdy uzávěr postihne i dosud zdravou tepnu. Jde o stav bezprostředně ohrožující končetinu, který musí být řešen se stejnou rychlosti jako jiné akutní ischemické příhody (infarkt myokardu nebo cévní mozková příhoda). Příčinou chronické ischemie je ve většině případů aterosklerotický proces, který způsobuje ucpávání tepen a následnou poruchu prokrvení končetiny (ischemii). Typickým projevem ICHDK je klaudikace (bolest postižené končetiny po ujití určité vzdálenosti).

Nespecifická bolest dolní části zad neboli NSLBP (zkratka pochází z anglického názvu non-specific low back pain) je chronická bolest pociťovaná v dolní části zad, u níž nelze nalézt jednoznačnou příčinu, jako je např. infekce, nádor, osteoporóza, zlomenina, deformita páteře, zánětlivé onemocnění apod. Viz také nespecifický, bolest zad, primární chronická bolest.

Dolní dutá žíla (lat. vena cava inferior) je žíla, která přivádí do srdce odkysličenou krev z dolní poloviny těla, tzn. z břišní dutiny, z pánevní dutiny a z dolních končetin. Obrázek: Průřez lidským srdcem – pohled zepředu. Povšimněte si zejména těchto částí (v závorkách jsou kurzívou uvedeny latinské názvy): levá síň (atrium sinistrum), levá komora (ventriculus sinister), pravá síň (atrium dextrum), pravá komora (ventriculus dexter), dolní dutá žíla (vena cava inferior), horní dutá žíla (vena cava superior), plicnice (truncus pulmonalis), plicní žíly (venae pulmonales), aorta (aorta). (Zdroj: By OpenStax College - Anatomy & Physiology, Connexions Web site. http://cnx.org/content/col11496/1.6/, Jun 19, 2013., CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=30148201) Viz také horní dutá žíla.

Kosti dolní končetiny (lat. ossa membri inferioris) jsou párové kosti stehna, bérce a nohy. Jedná se celkem o 60 kostí (v závorkách jsou uvedeny počty zmiňovaných kostí): kost stehenní (2), kost holenní (2), kost lýtková (2), čéška (2), zánártní kosti (14), nártní kosti (10), články prstů na nohou (28). Viz také kostra, kosti horní končetiny.

Dolní skořepa nosní (lat. concha nasalis inferior) je párová kost, která spolu s ostatními obličejovými kostmi tvoří součást lebky. Obě dolní skořepy nosní jsou tenké, zakroucené kosti, které se nacházejí v nosní dutině. Společně s horními a středními skořepami nosními (které jsou součástí kosti čichové) pomáhají filtrovat, zvlhčovat a ohřívat vzduch, který dýcháme, a zabraňují tak pronikání studeného vzduchu do plic. Všechny tři páry nosních skořep jsou obaleny sliznicí pokrytou řasinkami, které posouvají hlen a odfiltrované nečistoty směrem k nosohltanu, aby mohly být spolknuty (místo aby se dostaly do plic). Viz také nos, kostra, lebka, obličejové kosti.